Cena Hanse a Sophie Schollových

Cena Hanse a Sophie Schollových (něm. Geschwister-Scholl-Preis) je literární cena, kterou v roce 1980 iniciovaly Landesverband Bayern e. V. ve Svazu německých nakladatelů a knihkupců (Börsenverein des Deutschen Buchhandels) a město Mnichov. Cena je každoročně udělována knize, která „svědčí o intelektuální nezávislosti a je schopna podporovat občanskou svobodu, morální, intelektuální a estetickou odvahu a dávat důležité impulsy současnému smyslu pro odpovědnost“.

Cena je pojmenována na památku a počest sourozenců Sophie a Hanse Schollových za jejich účast v Bílé růži (Weiße Rose) v odboji proti národnímu socialismu. Je dotována částkou 10 000 eur a bude předána na slavnostním ceremoniálu na mnichovské Univerzitě Ludvíka Maxmiliána.

Držitelé ocenění

1980: Rolf Hochhuth: Eine Liebe in Deutschland (Láska v Německu)
1981: Reiner Kunze: Auf eigene Hoffnung (Ve vlastní naději)
1982: Franz Fühmann: Der Sturz des Engels (Pád anděla)
1983: Walter Dirks: War ich ein linker Spinner? (Byl jsem levicový blázen?)
1984: Anja Rosmus Wenninger: Widerstand und Verfolgung (Odpor a pronásledování)
1985: Jürgen Habermas: Die neue Unübersichtlichkeit (Nová nejasnost)
1986: Cordelia Edvardson: Gebranntes Kind sucht das Feuer (Spálené dítě hledá oheň)
1987: Christa Wolf: Störfall (Narušení)
1988: Grete Weil: Der Brautpreis (Cena nevěsty)
1989: Helmuth James Graf von Moltke: Briefe an Freya 1939–1945 (Dopisy Freye 1939-1945) (posmrtné ocenění)
1990: Lea Rosh/Eberhard Jäckel: Der Tod ist ein Meister aus Deutschland (Smrt je mistr z Německa)
1991: Georges-Arthur Goldschmidt: Die Absonderung (Segregace)
1992: Barbara Distel/Wolfgang Benz (vyd.): Dachauer Hefte Nr. 7 Solidarität und Widerstand (Solidarita a odpor)
1993: Wolfgang Sofsky: Die Ordnung des Terrors – Das Konzentrationslager (Řád teroru - Koncentrační tábor)
1994: Heribert Prantl: Deutschland leicht entflammbar – Ermittlungen gegen die Bonner Politik (Německo snadno vzplanulo - Vyšetřování proti bonnské politice)
1995: Victor Klemperer: Ich will Zeugnis ablegen bis zum letzten. Tagebücher 1933–1945 (Budu svědčit až do konce. Deníky 1933–1945) (posmrtné ocenění)
1996: Hans Deichmann: Gegenstände (Položky)
1997: Ernst Klee: Auschwitz, die NS-Medizin und ihre Opfer (Osvětim, nacistická medicína a její oběti)
1998: Saul Friedländer: Das Dritte Reich und die Juden (Třetí říše a Židé)
1999: Peter Gay: Meine deutsche Frage (Moje německá otázka)
2000: Helene Holzman: Dies Kind soll leben (Toto dítě bude žít) (posmrtné ocenění)
2001: Arno Gruen: Der Fremde in uns (Cizinec uvnitř)
2002: Raul Hilberg: Die Quellen des Holocaust (Zdroje holocaustu)
2003: Mark Roseman: In einem unbewachten Augenblick. Eine Frau überlebt im Untergrund (V nestřeženém okamžiku. Žena přežívá v podzemí)
2004: Soazig Aaron: Klaras NEIN (Klářino NE)
2005: Necla Kelek: Die fremde Braut (Cizí nevěsta)
2006: Mihail Sebastian: Voller Entsetzen, aber nicht verzweifelt (Plný hrůzy, ale ne zoufalství) (posmrtně)
2007: Anna Politkovská: Russisches Tagebuch (Ruský deník) (posmrtně)
2008: David Grossman: Die Kraft zur Korrektur (Moc napravovat)
2009: Roberto Saviano: Das Gegenteil von Tod (Protiklad smrti)
2010: Joachim Gauck: Winter im Sommer – Frühling im Herbst: Erinnerungen (Zima v létě – jaro na podzim: vzpomínky)
2011: Liao Yiwu: Für ein Lied und hundert Lieder. Ein Zeugenbericht aus chinesischen Gefängnissen (Za jednu píseň a sto písní. Výpověď svědka z čínského vězení)
2012: Andreas Huckele (pod pseudonymem Jürgen Dehmers) za svou knihu Wie laut soll ich denn noch schreien? Die Odenwaldschule und der sexuelle Missbrauch (Jak hlasitě mám křičet? Odenwaldská škola a sexuální zneužívání)
2013: Otto Dov Kulka za Landschaften der Metropole des Todes. Auschwitz und die Grenzen der Erinnerung und der Vorstellungskraft (Krajiny metropole smrti. Osvětim a hranice paměti a představivosti)
2014: Glenn Greenwald za knihu Die globale Überwachung. Der Fall Snowden, die amerikanischen Geheimdienste und die Folgen (Globální dohled. Případ Snowden, americké zpravodajské služby a následky)
2015: Achille Mbembe za Kritik der schwarzen Vernunft (Kritiku černého rozumu)
2016: Garance Le Caisne za Codename Caesar. Im Herzen der syrischen Todesmaschinerie (Code Name Caesar. V srdci syrské mašinérie smrti)
2017: Hisham Matar za Die Rückkehr. Auf der Suche nach meinem verlorenen Vater (Návrat. Při hledání mého ztraceného otce)
2018: Götz Aly za Europa gegen die Juden 1880–1945 (Evropa proti Židům 1880–1945)
2019: Ahmet Altan za Ich werde die Welt nie wiedersehen. Texte aus dem Gefängnis (Už nikdy neuvidím svět. Texty z vězení)
2020: Dina Nayeri za Der undankbare Flüchtling (Nevděčný uprchlík)^[1]
2021: Joe Sacco za Wir gehören dem Land (Patříme k zemi)^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geschwister-Scholl-Preis na německé Wikipedii.

↑ Geschwister Scholl-Preis 2020 [online]. Börsenverein des Deutschen Buchhandels, Landesverband Bayern, 2020-10-09 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (němčina)
↑ Comic-Journalismus: Sacco dokumentiert [online]. boersenblatt.net, 2021-10-08 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (němčina)

Literatura

Börsenverein des Deutschen Buchhandels (vyd.): 25 Jahre Geschwister-Scholl-Preis. Mnichov 2004. (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Cena sourozenců Schollových na Wikimedia Commons
Oficiální web Geschwister-Scholl-Preis (německy)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Geschwister Scholl-Preis 2020 [online]. Börsenverein des Deutschen Buchhandels, Landesverband Bayern, 2020-10-09 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (němčina)

[2] Comic-Journalismus: Sacco dokumentiert [online]. boersenblatt.net, 2021-10-08 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (němčina)

[1]

[2]